Myšlenky na téma „Fashion Revolution“

Je to přibližně 14 dní, co už po 3. proběhla akce s názvem Fashion revolution, díky níž si připomínáme pád oděvní továrny Rhana Plaza v Bangladéši, kde v troskách budovy zahynulo 1130 lidí a více jak 2000 bylo zraněno. Od té doby vzniklo celosvětové hnutí Fashion Revolution a 24. dubna (v den, kdy se továrna zřítila) se na sociálních sítí objevují obrázky s hastagy „whomademyclothes“ a podobně. Téma udržitelné módy se díky tomu začalo více skloňovat i v médiích, což tlačí na obchodní řetězce a další velké módní domy k ekologickému chování vůči naší Planetě, a humánně ke svým zaměstnancům. O tom ale dnešní článek není.

Čím více čtu různé články o udržitelnosti módy a podobně, tím více se zamýšlím nad tím, jak něco udělat jinak, lépe, nebo co je třeba změnit. Na internetu je spousta článků, které poukazují a dávají vše za vinu fast fashion řetezcům jako je H&M, ZARA, Primark a podobně. Apelují na to, že bychom měli nakupovat oblečení pouze z recyklovaných a organických materiálů, vyhýbat se a nepodporovat tyto velké módní řetezce.

Otázkou zůstává, kdo tento problém vytvořil a jestli opravdu za vše může pouze vznik fast fashion? Fast fashion, nebo-li rychlá móda, stejně jako fast-foody vznikly plynulým vývojem společnosti. A ať chceme nebo nechceme člověk, který založil McDonalds není oním viníkem, jsme to my, kteří tam chodíme, nakupujeme a podporujeme jeho business. Bez nás, jako konzumentů, by žádný fast-food či fast-fashion řetězec fungovat nemohl. Ale popravdě, o tom dnešní doba je a my se v ní musíme naučit žít. Co s tím, ale dělat?

Já se považuji za zastánce udržitelné, recyklované, organické a eko-friendly módy. Samozřejmě, že jsem si prošla fázemi, kdy jsem jako blázen nakupovala, a musela mít vše nové a vše trendy. Ale člověk si musí v životě projít „vším“, aby se mohl posunout a zjistit, že to co dělal, nebylo uplně ideální. Před několika dny jsem po dlouhém přemýšlení založila sustainable oděvní značku, jejímž cílem je dostat udržitelnou módu i k lidem, ke kterým by se za normální okolností nedostala – a z mých zkušeností, pokud nežijete v Praze, je to celkem obtížné. Chtěla jsem dát lidem, jako ostatní udržitelné značky, možnost výběru.

I přesto, že je po celém světě spousta malých, větších značek či designerů, kteří se snaží být udržitelnou módní značkou, k bežným lidem se tyto produkty málokdy dostanou – a když ano, jsou cenově příliš nedostupné – což je logické. Proto jsou tu fast-fashion řetězce, které nabízejí cool trendy módu za slušné peníze. Problém je v tom, a pravděpodobně všichni, kdo navštívili Primark mi dají za pravdu, že lidé si nakupují zbytečně moc věcí, které pak v podstatě ani nenosí. Primark je jasným příkladem. Stačí stát chvíli před jeho dvěřmi a neuvidíte člověka, který by ven nevyšel s méně jak třemi velkými nakupními taškami. Je na vině Primark nebo my? Já i teď si občas zajdu do H&M či do COSu, ale koupím si jednu věc, kterou vím, že budu nosit a v šatníku mám věci, které tam jsou klidně dva roky – a jsou pořád nositelné a dobře vypadají. Moje mamka, jde jednou za tři měsíce na nákup do H&M, kde si koupí bundu a šaty a ví, že je unosí – a bude je nosit tak 2 nebo 3 roky… Samozřejmě záleží, jak se k nim bude chovat.

Tudíž, opravdu za vše mohou jenom řetezce či velkém módní domy? Vždycky je snadné hodit vinu na někoho jiného, a omluvit si, proč děláme to, co děláme. Ať už je to módní průmysl či politická situace. Ve všem se odráží naše společnost. Vždycky vše začíná u nás. Možná si myslíme, že když se já jediná budu chovat jinak, tak to stejně nebude mít vliv. Ale to je hloupost… když změníte chování vy, změní ho v budoucnu i vaši blízcí a pak jejich kamarádi atd. I kdyby vaše změna ovlivnila pouze jednoho člověka, pořád to má smysl. V dnešní době máme pocit, že instagram, facebook a počet followerů (následovatelů) je to nejdůležitější. Ano, například pro business je to velmi důležité. Pro osobní život? Dle mého názoru ne. Nicméně je potřeba se s tím naučit žít, protože jak sociální média a jiné platformy, tak i fast-foody a fast-fashion řetezce nikam v blízké budoucnosti nezmízí. Možná, když se každý na chvilku zamyslí a podivá se sám na sebe, tak zjistí, že v životě existuje i jiná hlubší úroveň než jsou naše instagramy, facebooky, snapchaty nebo velikost našeho šatníku a počet drahých věcí, které vlastníme.

Nerada bych, aby tento článek zněl jako nějaké moralizovaní. Jsou to jenom moje myšlenky, které jsem v hlavě nosila poměrně dlouho dobu a měla jsem určitou potřebu se o ně podělit se světem :).

A budu samozřejmě ráda, za jakýkoli váš názor 🙂

 

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *